A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Vietnam - Cestopisy

Vietnam 02/2020

Cesta po Vietnamu - Hanoi-Ninh Binh - Ha Long - Phu Quoc. s dětmi 6 a 9 let. cestujeme s batohem. koupené letenky. Na volno... na pohodu. Jíme rádi v místních restauracích. Poznáváme místní krajinu a užíváme si Asijskou volnost

Vietnam 02/2020
Ceny a ubytování
Kurz – přepočet, 1000VND (Vietnamský Dong) = 1 kč./ 1. mil. VND = 1.000 CZK
Jídlo:
Polévka Pho (vždy stačí jako hlavní jídlo) 40 – 50,-
Míchané nudle – smažené i nesmažené s kuřecím, vepřovým, hovězím – 50,-
Pizza, Hamburger 100 - 150,-
Hranolky 70,-
Pivo dle druhu 30-50,-
Coca Cola, Fanta, Sprite 20,-
Viet.čaj – teplý nebo ledový – 10-20,- (ledový je do půllitru)
Zmrzlina 15,–20,-
Ananas celý loupaný 10-20,-
Ovocný juise (smootee) na ulici 20-40,-, v restauraci 50,-
Palačinka s banánem a nutelou 70,-
Voda 1,5l: 10 -15,-

Ubytování:
Ninh Binh – Tam Coc – Tam Coc Summer bungalov – 4 noci: 2 900,- , bylo super, krásný bazén, velké čisté pokoje, klidná poloha na kraji městečka, půjčovali motorky – 150,-/1den
Phu Quoc – Dragon Resort a Spa – 7 nocí: 11 900,-, též krásné velké pokoje, velký bazén, bohaté snídaně. Motorky též za 150,-/1den
Hanoi: The Queen Hotel a Spa 2: 775,- noc, velmi příjemné místo, v tiché ulici, kde je minimální provoz. Útulné. I když by zasloužilo vymalovat, ale příjemný personál, mluvící AJ, doporučuji.
Hanoi: Golden Time Hostel 3: 790,- noc. V rušné ulici, zmatení recepční, v pokoji hluk z ulice i okolních pokojů, hodně rušná ulice s bary, restauracemi a provozem. V pokojích prakticky nefungovala elektrika – nedoporučujem.

Doprava:
Jezdili jsme jen taxi a motorka:
160 km Ninh Binh – Ha Long: 2000,-
Doprava z letiště do hotelu v Hanoi – 16USD
Z hotelu na letiště – 13 USD (prý kvůli poplatkům nižší)
Doprava na Phu Quoc – cca 280,- za 20min jízdy

Lanovka na Phu Quoc – 300,- zpáteční, se vstupem do aquaparku 400,-

Obsah batohů – největší zátěž tvoří lékárna, kde vezu asi 3. antibiotika, prášky na vše- na teplotu, bolení zůbů, bolení břicha, průjem, zácpu, překyselení, kašel suchý i vlhký, proti alergii, mast na spálení, na štípnutí komáru. Homadu probiotik – na každý den pro každého tabletku, stejně tak hromadu vit.B proti komárům. Obvazy, náplasti, a kdo ví co vše jetště, jsou toho 2 kg. Oblečení zabírá minimum, ručníky máme jen ty soft z Decatlonu, ale zbytečně. K tomu opalovací krémy, dětem kroksíky, lopatky na písek, hromadu okopírovaných papírů z učebnic, opalovací krémy, malé sprchové gely, kartáčky a pastu… z oblečení máme každý asi jen 3 trička, děti dvoje kraťasy, a náhradní kalhoty. Tentokrát máme i navíc dvoje ponožky, jelikož na severu Vietnamu může být i pořádná zima. Jo a samozřejmě máme plavky a kluci plavací brýle…

Oblečení do letadla, je to nejteplejší co máme – dlouhé kalhoty s odepínacími nohavicemi – tričko, triko s dl.rukávem a mikinu, tenké čepice a sandály. Toť vše. Tenisky sebou zásadně netaháme.

Vietnam 12.2.
Tak začíná naše dovolená. Letime do Vietnamu. Hanoi a pak dál. Vietnam jsme měli v merku už dlouho, ale až letos 2020 jsme se rozhoupali. Letenky máme od listopadu 2019, ale plánovat jsme začali až po Vánocích. No a potom co jsme vše zarezervovali a také zaplatili, vypukla epidemie koronaviru. Všichni se báli Asie, kde to začalo. Takže jsme se trochu začali bát, že naši cestu budeme muset zrušit. Ale kdo se boji nesmí do lesa. ????Je to sice riziko. Ale kde není. Rozhodli jsme se to neřešit a letět. Stejně to vypadá, že se to rozšíří do celého světa. A jak jsme se přesvědčili, česká chřipka umí potrápit taky pořádně. Týden před odletem nám lehnul Lukášek. Volali ze školy, že nevypadá dobře. Taky že ne. Přivedli jsme ho ze školy s teplotou 38. Ve středu 5.2. nám bylo ouzko. Měl 40 teplotu a nemohli jsme mu ji srazit. Bylo to špatné, Nurofen ani studené zábaly nezabírali . Zabral až paralen pro dospělé, po kterém vypotil a propotil celou postel. Uff. Teplota klesla.
Nicméně v pátek dostal antibiotika s tím, že sice vypadá v pohodě a má jen obyčejnou chřipku a trochu kašel….Ale pro jistotu. Naštěstí už byl pak bez teplot. V práci se mě všichni asi 10x denně ptali, zda letíme. No jasně letíme. I s antibiotiky a kašlajícím dítětem…. Nejvíc se v podstatě bojíme, že nás nepustí do letadla a pak ve Vietnamu z letiště… Vietnam 12.2. Část 2
Tak přišel víkend, my zabalili batohy a díky šílenému pracovnímu shonu, se nestíhali až do úterý do večera těšit. Naštěstí vše Ok. Luky má antb. a trochu kašel, ale jinak snad Ok. B si přinesl hromadu úkolů ze školy a můžeme vyrazit. Koronavirus zastavili v Číně a vypadá to, že se to nešíří…
Ve středu dopoledne v 10 h máme domluvený odvoz, kamarád Honza se obětuje. Letí nám to v 13h. Check-in máme z domova a tak jde vše rychle. Odevzdání batohů (máme jen 2 velké po 11 kg., děti jedou bez zavazadel) a kontrola dopisu na víza. Pak čekání: Telefonáty babičkám a oběd v Burger King. Máme to načasované, a coby dup sedíme v letadle do Moskvy. Letíme opět s oblíbeným Aeroflotem. Praha - Moskva - Hanoi. V Moskvě obdivujeme, jak se letiště rozrůstá. To už to není to malinké letiště, co pamatujeme z dob studentských. Jen po přistání jsme jeli asi 20 min po ranveji k letištní hale. Jako vždy vystupujeme z letadla do autobusu. Už se to tu stalo tradicí, nechat turisty trochu vymrznout v autobuse s otevřenými dveřmi. Sněží. Při odletu máme asi půl hodiny zpoždění. Musí nás odmrazit. Let je v pohodě. Před večeři stihneme jeden filmík. A v 21:30 zaleháme. Bohoušek na zem. Luky mezi nás na sedačku. Scéna jak vyšitá z filmu o bezpečnosti… ve většině prostředních řad leží uprostřed dítě, či dospělý, na sedačce druhý… Aeroflot naštěstí moc neřeší bezpečnost a letušky tu neprudí, kvůli spaní na ležáka, takže se i trochu vyspíme.
Kluci a já spíme asi 4 h. Pak se rozední a máme přistávat. Let měl trvat 8 h a 20 min. Takže vstávačka hodinu před přistáním. A to jsme prospali i snídani co byla nějak brzy. Nicméně ještě víc jak hodinu kroužíme před přistáním v Hanoi. Nedovolí nám přistát. Nevíme proč. Přistáváme do úplně mlhy s 1,5 h zpožděním. Celkem rychle odbavíme víza. ( máme zvací dopis, vyplněny formulář, fotky a 25USD na osobu) pak ještě chvíli napětí při čekání na batohy. Už to vypadalo bledě, ale nepanikaříme, batohy holt jen přijeli na jiný pás, než měli. Venku pokus o výběr z bankomatu, nakonec výměna dolarů ve směnárně . 1kč je 1000 dongů. Tak jsou z nás rázem milionáři. Venku na nás naštěstí stále čeká taxi co, máme objednané a zaplacené z Čech. Veze nás do Ninh Binh. Cesta trvá asi 2 hodiny. Cestou na chvíli usínáme. A pak v mlze obdivujeme okolí. Rýžová pole, co jsou čerstvé zasetá, takže bláto. Motorkáře, náklaďáky a spoustu rozestavěných budov. Všeobecně je tu celkem nepořádek. Odpadky, staré domy, i nové moderní, hodně polí s pěstováním všemožné zeleniny. Na ulici stánkaři a prodejci všeho. Prostě Asie. Při cestě zastavujeme v prodejně, kde mají krásné šátky, ručně malované, a hromadu suvenýrů. Dáváme kafe a kolu a jedeme, a za chvíli jsme v našem ubytování. Tam Coc Summer bunfalow. Je to tu moc hezké i s bazénem. I když počasí na koupání dnes zrovna není a voda je celkem studená. Dáváme pivko a plánujeme, co další dny. Luky chce za každou cenu do bazénu, ale nakonec, i když vezme plavky, tak tam smočí jen nožky. Jdeme se najíst a na obhlídku města. Je tu spousty restaurací a obchůdků se suvenýry a oblečením. Mají samé softshelové bundy. Sedíme a objednáváme jídlo. Myška má největší hlad a chce Bumbo nam bo, co zná z pražské SAPY. Klukům nesou nudle. Mě polévku. A jemu nic. Nějak to servírka popletla. No nic…Po čase jsme pochopili, že oni neumí anglicky, tak přinesou jen to, na co člověk ukáže v jídelním lístku. Pak jdeme na procházku okolo jezera a ochutnáváme smažené bramborové placky a smažený ananas a zmrzliny. Kluci jsou uťapaní. Tak jdeme domů, dáváme si ananas a uleháme do postele.
Jídlo stálo porce 40 , plechovka Coly 30. Zmrzka 15, celý oloupaný ananas 10. Voda litr 10. (ceny uvádím v kč, nebo VND se škrtnutými nulami, kurz je super na přepočítávání 10 kč = 10 tis. VND. 1.000kč = 1 mil. VND (vietnamský dong)
Vietnam 14.2. Pátek Ráno vstávačka v 9 h. Je to fuška. Všichni vypadáme pěkně pomuchlaní a unavení po 12 h spánku. Dáváme si snídani. Míchaná vajíčka a vajíčkovou omeletu. A pořádné kafe, co tu mají fakt vynikající. Kluci černý čaj. Po snídani plánujeme cestu. Je čas půjčit motorky. Šéfík pro ně někam jede. Dostáváme dvě parádní motorky. Já jsem trochu nervózní. Přeci jen jsem už zase 4 roky neřídila. Beru si motorku s tím, že ji jedu nejdřív vyzkoušet. Hned za hotelem začíná hezká cesta, kde nikdo nejezdí. Přímo mezi rýžová pole. Ideální si vyzkoušet jak to brzdí a přidává a rozjezdit se. Paráda, jde to dobře. Cesta je ale úzká a po chvilce se mění asfalt na blátivou cestu, tak to musím otočit. Cesta je ale příliš úzká a tak musím motorku otočit pomalu a ve stoje. Zazmatkuji a zajedu ke kraji. Přední kolo šup do bláta. Chci si couvnout, abych to otočila. Ruka mi cukla, já přidala plyn a už to bylo. Válím se v bahně v rýžovém políčku. Noha se mi boří hluboko do bláta. Motorka leží nahoře na cestě. …
Nic mi není, jen jsem totálně celá od hlavy až k patě od bláta. Kdyby mě viděl Myška, už by se nepřestal smát až do konce dovolené.. Přibíhá místňák a zvedá mi motorku, která zůstala v blátě na cestě. Celá zablácená sedám na motorku… No, co mi zbývá. A jedu vysmáta zpět. Myška s klukama u hotelu není, jeli mě hledat na druhou stranu. Místní kluci, ale nevěří svým očím. Vysvětluji, že vše OK, že jen potřebuji hadici s vodou. Musím se nejdřív odblátit, než se půjdu osprchovat. Myška s klukama přijíždějí, ale ani se moc nesmějí. Že prý jedou natankovat, tak ať se osprchuji. Asi si nevšimli, jak jsem špinavá, protože mě ani nechtěli fotit…. Nechápu…Nebo nevím. Místní kluci mi zatím omyjí motorku, já se obleču do čistého a mužů pokračovat. Já i motorka jsme Ok. Vyrážíme společně na výlet. K lodičkám, jeskynním a chrámům. Zastavujeme u kanálu. Ptám se, zda tu vozí na lodičkách? Mapy trochu pokulhávají, tak nevíme, na kterém rameni řeky jsme. Ale za cenu cca 300 vyrážíme na blátivou říčku mezi políčka. Sedíme na malé loďce a paní, co vůbec neumí anglicky nás veze… Vůbec nevíme, co nás čeká? No plavba by byla docela nuda, ale na konci se proplouvá dvěmi moc hezkými jeskyněmi. Super. Je to zážitek. Všude okolo rostou bambusy, banány, a ve vodě lekníny. Atrakcí je též, že místní paní, co pádluji, pádluji nohama. Jo, někdo má chápavý smysl nejen na rukou i na nohou. Po projížďce, co trvala víc jak hodinu, si dáváme výborný oběd. Luky je nadšený z ananasového džusu. Pak pokračujeme k jeskynním chrámům a pak dál k ptačí rezervaci. Nejdříve si říkáme, co tu budeme dělat, na ptáky moc nejsme zvědaví. Ale překvapení je o to větší, když tam dorazíme. To co tu je označováno jako ptačí rezervace, je spíš krásný zahradní komplex v džungli. Překvapila nás tam krásná dlouhá jeskyně plná krápníků. Vchod vypadal celkem nezajímavě, ale vevnitř je to bomba. Přechází se zde po bambusových chodníčcích, které jsou nad velkým jeskynním jezerem. A i Luky a Bohoušek musí být půlku cesty ohnutí, aby prošli. Natož mi dospělí, chvílemi skoro lezeme po čtyřech. Ale je to nádhera. Pak procházíme přes květinový ostrov a děláme fotky mezi lampióny. Zahrady jsou tu opravdu nádherně upravené – spousta květin a bonsají. Cesta zpět na motorce je dobrodružná, neb je zase šero a domů přijíždíme za tmy. V černých brýlích je řízení opravdu zážitek, ale pořád lepší než mušky v očích. Po návratu osvěžující koupačka v bazénu. Večer skvělá večeře. Pivko, melounové šejky. Jídlo za 40, pivo za 20. melounové jusíky za 30-50.
Večer rychle utekl, tak rychle do postýlky. Stejně je už po deváté. Než kluci usnou je deset. Říkáme si, že je musíme dávat spát dřív, neb oni i my jsme večer brzy unaveni.
Vietnam 15.2. Sobota Ráno vstáváme zase v 9, časový posun je časový posun. Bobo to sice dal už v půl, ale šel na terasu pařit hru, aby nás nebudil. V devět to už nevydrží a budí nás, že už má hlad. Mě bylo včera večer nějak šouflík. Dali jsme si výbornou večeři. Já s Lukym masiko na štangli. Dali jsme si pivko Tiger. Bylo to super. Jenže po večeři tu dávají jako zákusek banány. Já na něj dostala chuť a to jsem neměla dělat. Banán zapitý pivem není dobrá kombinace. Celý večer jsem měla křeče v břiše. Ostatní jsou Ok, takže to nebylo z jídla. Ráno už je to lepší. Ke snídani je dnes divné ovoce. Včera byl dragon fruit a ananas, to bylo super. Bobo dává palačinky, my ostatní zase míchaná vajíčka a bagetu. Po večeři vyrážíme na motorkách k hoře Hang Mua. Dnes je opravdu vedro na padnutí. Je to tam 5 km jízdy. Pohoda. Tady je to totálně turistické. Posvátné místo pro místní. Chodí se sem fotit i nevěsty. Je to pěkných pár set schodů nahoru. Je tu celkem dav lidí a hlavně hrozné vedro. Svítí slunce a je pravé poledne, když se drápeme nahoru. Fuj, vedro je na padnuti a před vrcholem se cesta rozdvojuje, takže jsou tu vlastně vrcholy dva. Já a Luky se už na ten druhý kopec nedrápeme, to fakt nezvládáme a posledních par schodů to vzdáváme a jdeme dolu do stínu. Přeci jen Luky bere pořád antibiotika na tu jeho českou chřipku.(musí je min. 10 dní brát-, naštěstí má zítra poslední dávku.) Bohoušové až na vrchol vylezli. Ale prý to za to nestálo. Dole dáváme zmrzlinu a Colu. Pak návštěva jeskyně a postupně záchod Přeci nepůjdeme všichni na jednou.:-) Luky si usmyslí, že chce banánovou košili. Kupujeme mu ji i s kraťasy. Bohouškovi havajskou. Obojí po 60 Kč, směšná cena. Pak jedeme dál k lodičkám. Slunce už zašlo za mraky a je už snesitelně. K lodičkám přijíždíme o půl třetí. Luky chce ještě banánovou kšiltovku. Tak ji musíme koupit spolu se sušenkami a párkem na tyčce. Zjišťujeme, že lodičky jsou na 3 hodiny jízdy a stojí 250,- na osobu. Tak to pro dnešek vzdáváme, jelikož nechceme jet domů zase za tmy. V 6 tu je už tma jak v pytli. A představa, že budeme teď sedět 3 hodiny na lodičce, je taky nic moc. Jedeme se podívat ještě na pagodu, co jsme k ní viděli odbočkou po cestě sem. . Je to ale jen starý ošuntělý dům. Pak jedeme mezi krásná jezera, děláme video a fotečky. A jedeme domů. Po cestě kupujeme dva ananasy. Ty si dáváme na terase u pokoje. Kluci skáčou do bazénu. Pak sprcha a jde se na večeři. Dáváme zase nudle s kuřecím. Jarní závitky a Colu. Po večeři procházka městem. Kupujeme pohledy a klukům Nike trička. Pak už domů. Trocha čtení a úkolů do školy a spát.

Vietnam 16.2. Neděle Ráno se probouzíme do pořádné zimy a vichru. Ani z postele se nám do toho větrného počasí nechce. Ale snídaně je do 9:30. Tak po 9 vylézáme z postelí. Včera bylo 30 st., dnes tak 13 stupňů a vítr. Myška (náš taťka) se nám budí s brutálně oteklým a zalepeným okem. Od od příletu mu to oko postupně opuchalo. Nejdřív jsme si mysleli, že ho štípl jen komár do víčka. Ale už včera to měl oteklé hodně. Ale stále na něj viděl celkem v poho a po tom, co to schladil ledem, to vypadalo i celkem Ok. Ale dnes to má hrozné. Evidentně nějaký zánět. Má to opuchlé, spodní i horní víčko totálně oteklé a skoro to oko vůbec neotevře. Po snídani tedy vracíme motorky, stejně by nám na nich byla pořádná zima. A navíc vidí jen na jedno oko, tak nemá vůbec 3D vidění a nemohl by řídit. Taťkovi mažeme oko framykoinovou mastí a posíláme ho do postele. Já s klukama bereme trika s dlouhým rukávem a mikiny, to nejteplejší co sebou ve Vietnamu máme, a jdeme na lodičky tady v Tam coc. Je tu takové velké jezero, kde se nasedá. Kam ta řeka vede, ale nevíme. Loďky platíme 425 celkem, ale dostávám lístek na 380. Zbytek je prý pro „řidičku/pádlařku“. Dostáváme milou paní veslařku. Tady se vesluje nohama. Tedy chodidly. Je taková zima, že místní vytáhli peřové bundy a čepice i ponožky do sandálů. My dostali na břehu plavací vesty, které jsme nejdříve nechtěli. Ale pak jsme za ně byli vděčni, jelikož pěkné fouká studený vítr a vesta pěkně zahřeje na tělo. Jedeme asi 45 min. Proplouváme 2 jeskyně a podplouváme spoustu mostů. Dokonce vidíme z druhé strany i kopec Hang Mua, co jsme na něj včera v tom vedru lezli. Všude okolo mají, z bahna řeky, udělaná rýžová políčka a tak je to tu hezky zelené. Neb tady je rýže už alespoň trochu vyrostlá a tak jsou ty políčka krásně zelená. Na konci říčky jsou babky prodavačky na loďkách a tak kupujeme ananas pro nás a pití pro veslařku. Dostáváme ještě nějaký pytlík s nějakým jablkem. Ale není to jablko, neb to chutná trochu jak nahořklá okurka a tvrdé je to jak kedlubna. ale neva, alespoň jsme ochutnali něco nového.
Cesta se nám ale líbí. Vidíme spoustu zajímavých věcí: jak bydlí místní rýžaři nebo rybáři. Že i obydlí na vodě, má poštovní schránku, do které musí pošťák dávat dopisy přímo z loďky. Že tu asi žijí bobři neb jsme viděli okousané stromy. A že pěstovat tu rýží, není vůbec snadné, jelikož místní jsou až po pás zaboření v bahně a vyndávají plevel a různý bordel, zatím co se brodí rýžovým polem. Zpět je cesta rychlejší, asi proto, že víc fičí studený vítr. Po příjezdu nás odchytává fotografka, co nás fotila na lodičce. Fotky má vyvolané a zalaminované. Chce stovku, nakonec jsme se domluvili na 30. Pak kupujeme 2 ananasy za 10 a jdeme domů. Taťka asi 2 h spal a tak vypadá trochu lépe. Dáváme si ananasy na terásce a začíná trochu vysvitovat slunce. Při plavbě loďkou jsme viděli hřibitov a tak plánujeme, že k němu dojdeme pěšky. Cestu nacházíme snadno. Projdeme hřbitov a uděláme pár fotek. Je to tu zajímavé a pasou se tu bůvoli. Pak jdeme dál mezi rýžovými poli, co jsou čerstvé osetá. Až k chrámu s pagodou. Konečně nějaký celkem zachovalý chrám. Fotíme a obdivujeme paní, co tu vyšívá krásné obrazy. Kupujeme jeden obrázek za 115. No my bychom se s tím nevyšívali ani za nic. Pak ještě procházka k jeskynnímu chrámu. Pak už zpět. Začínáme mít hlad na oběd. Ve městě jsme ve 4 h a tak si nacházíme restauraci a dáváme jídlo. Kluci zase nudle s vajíčkem a kuřecím. Já polévku s Myška tak něco mezi polévkou a míchanými nudlemi. Samozřejmě jarní závitky. Ty dáváme prakticky ke každému jídlu jako zákusek nebo předkrm, podle toho, zda je přinesou dřív než jídlo, nebo později.
Pak jdeme domů. Napsat pohledy. No kluci tomu dávají. Luky píše babičkám. Jak prvňák. Chacha. Pak nezbytné učení a venku je tma. Jdeme zabalit batohy a připravit se na zítra, kdy jedeme dál. … Pak ještě do města na lehkou večeři a ananasový koktejl a šupky spát.

Vietnam 17.2 pondělí Ráno dáváme pro jistotu budík na 8:30. Máme na 10h objednány taxík na odvoz do Ha Long. Dáváme snídani. Zase klasika. Už 4 den to stejné. Míchaná vejce a vaječná omeleta. To je jediná změna, buď to, nebo ono. Balíme zbytek věcí. V 10h nás čeká taťka od kluků, co jsou na recepci, aby nás odvezl. Cesta trvá skoro 4 h. Po cestě obdivujeme úzké domky, co jsou sotva v šíři 2 metrů a vysoké několik pater. Tady jsou asi drahé pozemky a tak všichni staví úzké nudličky až do výšky. Po cestě zjišťujeme, že je to tu vše hodně klidné. Včetně dopravy. Polička jsou osázena rýží a různou zeleninou. Města jsou rušnější, táhnou se vždy jen okolo silnic.. Ale jinak vypadají pohodově.
Ha Long jsme našli dobře i Draha Ha Long hotel. Hotel je nějaký luxusní. Kluci jsou nadšeni. Je to tu ale jiný svět. Když jsme přijížděli, viděli jsme obří dvoupatrovou lanovku. Na kopci se staví Ha Long Beverly Hills resort. to si nevymýšlím, takové jsou tu bilbordy. Celé je to tu v podivné fázi stavění a chátrání. Člověk neví, zda tu budovu staví, nebo se zlehka rozpadá nedostavěná. Jdeme se podívat do města. Najít poštu, abychom poslali pohledy a pokud to půjde, tak na vyhlídku na zátoku z blízké skály. Říkáme si, že se po cestě najíme. Ale to tu nebude tak jednoduché. Nikde žádná nudlařka. Všude jen čajovny a kavárny. Maximálně cukrárny. Vše zavřené. Nikde turisti a to je to tu hotel, kam se podíváš. Všude jen holičství a kadeřnictví a obchody s mobily. Nacházíme jednu vyvařovnu s nudlemi. Vypadají lákavě. Už si sedáme, když kluci říkají. Ale tady nemají vidličky. Tak jdeme dál. Jenže to byla chyba, ono nikde nic není. Pak vidíme na ulici malou tržnici s nízkými židličkami na ulici. Myška objednává nějaká tři jídla, rukama nohama, samozřejmě. Přinášejí nám studené nudle a nějaké mleté maso a misku s vývarem. Není to špatné, i když to vypadá divoce. Kluci moc nechtějí, že jim to studené nechutná. A najednou Bobo povídá: „Tati, támhle mají maso na špejli, dáš mi peníze?“. A jde si sám koupit masíko. Copak o to, on tu stejně nikdo anglicky neumí. Vrací se spokojený s tím, že paní řekl, že ty sezamová semínka na to nechce. Asi prošel rychlokurz vietnamštiny. Jsme cely vysmátí. Luky ochutnává maso a jde si koupit taky. Jedno maso za 10. Oba nakonec snědli po dvou kouskách. Já ochutnávám a směji se, že ani po kuřecím ani po vepřovém, ba ani po hovězím to rozhodně nechutná. Chacha. Nicméně dobré to je, tak to neřešíme. Pak jdeme dál. Cestu na vrchol kopce se nám nedaří najít. Zato poštu ano. Cena známky 25. Než ale kupujeme známky, jsme celkem zmatení, ke které přepážce na poště vlastně máme jít? Ale překvapivě rychle se nás ujala nějaká paní, předběhla frontu a vyřídila to vietnamsky s pošťačkou, takže jsme za chvíli venku. Pak jdeme do blízkého parku. Jsou tu nesmyslné lávky nad parčíkem, po kterých vietnamci běhají a chodí – sportují… ne dole pod lávkami v zeleni, ale nad parkem??? A jsou tu veřejné toalety fuj fuj. A do toho Luky, potřebuje na velkou. On nejde nikde standardně. Když mu říkáme po ránu, „pojď tady, tady je hezky čistý záchod.“ To on ne. Počká si někam do humusákova. Myška ho naštěstí podrží nad mísou. Takže kakání je „bezkontaktové“. Pak jdeme po nábřeží okolo rybářského přístavu. Všude rádoby luxusní promenády, hotely a kavárničky. Ale všude mrtvo - zavřeno, jen pár místních, žádní turisti. Do toho staví nové hotely na jedné straně ulice a na druhé se ty staré, prakticky nepoužité, rozpadají… Na ulicích jen pár místních, co provozují joging na těch lávkách nad parkem. Jdeme až k budově, co vypadá jak UFO. Nějaká výstavní hala. Vedle další haly se stíhačkou a děly. Muzeum. Ale z půlky zavřené a rozpadající se. Velké černé skleněné obkladové desky z budovy nebezpečně opadávají… v r. 2006, tu byla nějaká významná výstava a teď to celé chátrá. Pak cesta domů. Po cestě je už tma a je tu mrtvo víc než ve dne. Normálně v Asii města v noci žijí. Tady nic. Dávám si polévku v místní vyvařovně. Kluci že nemají hlad, prý jim stačili dvě masíka na špejli za celý den. Ale jak přicházíme na pokoj, tak křičí, že mají hlad jako vlci. Naštěstí tu mají na pokoji čínské polévky v krabičce a rychlovarnou konvici. A tak každý sní jednu velkou porci nudlí. Pak šup do hajan. Jsme zvědavý na zítřejší loď.

Vietnam 18.2. Úterý. Ha Long. Plavba. Oběd i večeře mořské příšery….
V noci byla akce s Bohouškem. Zvracel a měl průjem. Asi mu nesedly ty nudle z kelímku. Sice to byla akce na víc jak hodinu, ale potom co se vyprázdnil, už byl Ok. Zbytek noci jsem spala u kluků v nohách, neb jsme tu dostali jednu manželskou a jednu normální postel, kde spal Myška. Ale neva, postele tu mají velké a kluci jsou naštěstí zatím krátcí. Ráno vstávačka až v 9. Snídaně opět míchaná vejce. Na výběr je buď polévka nebo vajíčka. A to jsme se těšili, že si dáme třeba něco jiného, když jsme v „luxusním“ hotelu No nic, tak asi až doma. Pak procházka po nábřeží a výběr peněz. Luky si stihl koupit fotbalový dres. Je to nákupní maniak, jak vidí nějaké obchody, kde by se dalo něco koupit, už chce nakupovat. A nejhorší na tom je, že většina věcí je tak levných, že neodoláme a kupujeme.
Jediné, co je tu stejně drahé jak u nás, je elektronika – mobily, televize, atd. Pak bereme batohy a jdeme do přístavu, kde nás má čekat loď na dvoudenní plavbu zátokou.
V přístavu je to asijská klasika… Jede to za chvíli, což znamená za hoďku. Máme jet sice s jinou plavební společností. Ale vysvětlují nám, že díky koronaviru to hodně lidi ruší, tak pojedeme jinou lodí. Což nevadí. Naloďujeme se a dostáváme 2 kajuty. Kluci si hned vzali tu větší s obří koupelnou. Máme úžasné počasí, sluníčko a absolutně jasno. Takže se kocháme výhledy. Je to nádhera. Pak dlouhý oběd. Nosí nám samé mořské příšerky, chobotničky, sépie, mušle, kraby, rybu a tak. Kluci prakticky nejedí, neb je vyděsila první várka potvor. prakticky zjišťujeme, že jim stačí ovocné jusy, cola a zelenina. Nevídané, že si samy řeknou o zeleninu. Po obědě výlet mezi rybářskou vesnici, kde místní rybáři žijí v chýších na vodě. Pak zase odpočinek. A obdivování skal. Před večeří, kurz přípravy jarních závitků. Aneb, co si kdo uvaří, to taky sní.. A večeře, opět s mořskými plody. Výborné krevety a naštěstí i pečený bůček a rýže pro kluky.
Pak jdeme spát. Před spaním pokus o rybaření, ale nikdo nic nechytí… Ráno bude krutý budníček 6:30

Vietnam středa 19.3.2020
Ráno loď v 6:30 nastartovala motor, což úspěšně všechny probudilo. Kluci už jsou na nohou a jdou cvičit thai chi. Pak lehká snídaně mufiny a toustík, čaj a kafe.
A honem na výlet. Jede se do jeskyně. Poustevník tu prý ztroskotal a žil tu 3 roky. Čekám díru ve skále a ona nádherná krápníková jeskyně. Potom procházka po pláži. Děti kreslí obrázky do písku, my fotíme…. A šup zpět na loď. Zabalit batohy a jede se zpět na pevninu. Moře i obloha jsou šedé. Mlha se začala snášet do zátoky a tak výhledy nebyly tak hezké. Ještě, že včera jsme měli tak krásně jasno a sluníčko. Balíme batohy a jdeme na pozdější snídani. Je tu tentokrát výběr všeho možného - tousty, bábovka, hromady zeleniny a ovoce, salámy, sýry, džemy, ale náš Luky chce zase míchaná vejce. ??? nechápu, už je jí týden? Bohoušek si užívá a chodí si nabrat od každého trochu. Na lodi potkáváme skupinku Čechů, co jedou Vietnamem 3 týdny. Tak trochu vyzvídáme, kde to bylo hezké a kde to stálo zaprd. Popisují jak je na jihu špína a že Mekong je fakt naprd, neb je to tam plavba mezi odpadky. A že Saigon je překvapil, jak je moderní. Nejvíc se jim ale líbilo v horách, kde to bylo málo turistické. V 11 už jsme zase na pevnině a pak jedeme do Hanoi. Po cestě zastávka v dílně, kde vyšívájí ručně obrazy a mají kamenickou dílnu. Nádherné sochy, obrazy, drahokamy a tak. Lidé jsou tu šikovní, ale my bychom to za ty peníze nechtěli dělat ani za nic. V Hanoi to je super čilý ruch. Bydlíme v úzkém hotýlku. Kde jinde než v 6. patře, jako doma. Jen to uzounké schodiště do šestého patra nám dává zabrat… pro představu, na schodišti se nemůžou minout dva lidé, má na šířku určitě tak 60-80cm. Vrháme se do víru města. Cíl: česká hospoda a pivo Zubr. Po cestě je to divočina. Přejít malou silničku je adrenalin. Všude obchody s oblečením a suvenýry. Všude prodávají všechno. Užíváme si ruch velkoměsta. Paráda. Potkáváme zas ty Čechy. Česká hospoda v Hanoi je opravdu česká. České pivo, bramboráky vynikající. I bramborový salát a bůček tu mají.(ten si dávají místní vietnamci… kroutíme nad tím hlavou) Kluci si dávají špagety a my ty bramboráky. Na baru mají snad všechen česky alkohol. Pokecáme s Čechem, co to tu vede už 1,5 roku. Pak zpět domů. Po cestě dáváme palačinky s banánem. Kluci obdivují hromady hraček a Lega značky Lepí. Asi jako, že se musí po sestavení slepit Já obdivuji nádherné šaty a květiny. Po cestě potkáváme paní, co nosí a prodává ovoce v košíkách zavěšených na tyči. Nakládá na taťku košíky vysíci na tyči a on si zkouší pouliční prodej. Kluci si to taky vyzkouší. Kupujeme od ní ananas. Pak si dáváme ještě palačinku na zajedení. Jdeme ještě k jezeru, fotíme a obcházíme jezero, kde to večer žije. Místní tančí a cvičí. Jí se tu a popijí čaj. Luky se pěkné přejedl. Snědl velké špagety, dva bramboráky a pak půl palačinky s nutelou a banánem a vše mu hrozně chutnalo. A teď ho bolí bříško, ale ťapkáme okolo jezera. Jsme všichni pěkné unavení a tak jdeme v devět domů. Chození městem je pěkně unavující. A přeci jen ranní vstávání v 6:30 nám nedělá dobře. Vietnam čtvrtek 20. 2.2020
Ráno jde vstávání zase ztuha. Sice se v 8h budíme, ale chvíli nám trvá, než se vykopem z postelí. Čas nás netlačí. V deset máme domluvené taxi na letiště. Tak jdeme na snídani. Zase míchaná vejce a toustíky. Ale i zelenina a meloun na zajedení jako zákusek. Mají i ananasovou marmeládu. Myslím, že tady ve Vietnamu sníme za 14 dní tolik vajec, co doma za půl roku. ale děti je mají naštěstí rádi, tak nereptají a po snídani mají pořádně plná bříška. Cesta na letiště trvá 45 min. Pohoda i v tomhle provozu. Tady to jde pohodově. Kontrola důkladná, vodu v klidu pronášíme až do letadla, ale boty zout při kontrole musíme. Okukujeme suvenýry. Přijde nám to tu levné, a to je to tu určitě drahé, jsme přeci za check in na letišti? Ale kdo ví… zpětně si říkám, že jsme nějaké ty suvenýry koupit mohli, přeci jen to tu mělo celkem úroveň a ceny nebyly vysoké. Let trvá dvě hoďky. Pohoda. Letíme přímým letem na ostrov Phu Quock.
Na letišti nás už čeká taxi s našim jménem. Opět jsme ho objednali z hotelu, je to nejpohodlnější a známe dopředu cenu. Cesta do hotelu trvá asi půl hodiny. Platíme asi 250,- Čeká nás Dragon hotel. Dostáváme krásný ohromný pokoj. Jsou to dva pokoje spojené dohromady. Tak máme obří manželskou postel a taky dvě koupelny. Kluci spí na normální manželské postele 2 m široké. Naše postel má na šířku tak 3 metry. Kluci ze sebe shazují oblečení a skáčou nadšeně do bazénu. Všichni se osvěžíme a jdeme na jídlo. Zde je to víc o rybách a mořských plodech. Úplně jiný jídelníček, ani smažené nudle nemají. Polévku naštěstí ano. Po obědě jdeme k moři. Koupeme se při západu slunce až do tmy. Pak cesta zpět. K moři to trvá tak 10 min chůze, tak to není tak špatné. Vybrali jsme hezký rezort za 11 tis na 7 noci pro všechny se snídaní. Pak jdeme na průzkum k hlavní silnici. Tady jsou mažnácké restaurace. Některé až moc místní a divoké. Ale nacházíme jednu, kde sedí nějací turisti, ale jezdí tam na jídlo hodně místních Vietnamců. Jídlo chutná skvěle a je zase za 40. Dáváme smaženou rýží. Myška výbornou polévku. Skvělé jarní závitky. Já hovězí na česneku. Vaječnou omeletku. Jsme přežraní a platíme 270 za 4 jídla a 5 plechovek pití. Myška měl dokonce 2 pivka. Tahle cenová kategorie se nám líbí. Navíc to bylo opravdu výborné. V deset padáme do postele.

Vietnam pátek 21.2
Ráno pohodička a klídek, máme na plánu flákání se u moře a bazénu. Po výborné snídani (je i marmeláda, palačinky, salám a sýr, ale míchaná vajíčka a vaječné omelety na našem talíři nechybí), jdeme k moři. Je tu jen pár lidí. Krásně teplá voda. Super. Koupeme se až do 3 hodin. Klasika. Češi přes poledne na slunci u moře. Pak na oběd. Ale Luky protestuje, že ho bolí břicho, tak jde s taťkou domů. My s Bohoušem si dáváme oběd. Luky doma spořádává sušenky a je spokojený. Měl jen hlad. Břicho přestalo bolet, poté co si půjčil tablet a snědl sušenky k obědu??? No co??? Pak jdeme k bazénu. Večer už k moři nejdeme. Řádíme v bazénu. A pak jdeme všichni na vietnamskou masáž. I kluci. Ti si dávají 30 min. Je to klasická olejová masáž. Já mám hodinovou masáž.. Pak ještě večeře. V deset padají kluci do postele. Každý večer si říkáme, že je musíme zahnat dřív, neb oni padají večer totálně vyřízení, ale nějak se nám nedaří. V Praze totiž chodí v 8 h.

Vietnam sobota 22.2.
Ráno myslíme, že se Luky neprobudí. Vstává v 9. To se mu nestává ani doma. Pak snídaně a v 10 jdeme na motorky směr sever. Jede se nám dobře, ale všude je samý nepořádek a probíhá čilý stavební ruch. Na severu staví všude megakomplexy u soukromých pláží. Po 45 min přijíždíme na nejsevernější cíp s výhledem na Kambodžu. Koupat se tu ale nedá, je tu sice romantická zátoka, ale se spoustou rybářských lodí. Tak jedeme víc na sever. Zde jsou zase brutální vlny a vítr. Zkoušíme najít pláž na severu, ale všude jsou jen soukromé rezorty, přes které se k moři nedá dostat. Je to tu pěkné hnusné. Samé odpadky a žádné pořádné restaurace ani kafe. Nic, jen místní pouliční prodejničky se zeleninou, drogérií a nudlemi. Nacházíme na mapě polní lesní cestu džunglí k pláži. Tak jedeme, je to divočina. Přijíždíme až k moři, k sušírně sardinek. Tady je nádherná dlouhá písčitá pláž, vedoucí až před ty velké hotelové komplexy. Paráda tady se vykoupeme. Jásáme nad nádhernou pláží bez lidí. Ale má to háček. Koupat se můžeme jen na pár metrech, jelikož pláž střeží hlídači od hotelů. Nesmí se projít po pláži dál před hotely, ani proplavat před ty hotely v moři….. Tak se koupeme na malém veřejném kousku pláže. Jsme tu skoro sami, jen s pár mladými bělochy, co sem přišli šnorchlovat. Je tu nádherná zátoka. Ve 2 h to balíme a jedeme směrem zpět s tím, že se zastavíme na oběd. Ale zastavujeme asi ve 3 restauracích, nikde nevaří. Pak konečně nějaká restaurace, kde mají rýži a kuře. Ale kuře to asi není, neb tolik malinkatých kostí jsme v životě v kuřeti neviděli. Možná krysa. Kdo ví? Ani to moc dobře nechutná, neb je to naložené celé v zeleném kari. Dáváme pití. Čaj s ledem a rýži, jelikož jsme hodně hladoví. Okusujeme kousíčky masa z kostiček.
No oběd to není. Tak jedeme do naší restaurace, kde výborně vaří a máme to ozkoušené. Dáváme závitky a hranolky, kluci na ně mají hroznou chuť. Ale jsou 4 h a kluci jsou uvaření a skoro nejedí. Zato Lukáš tu potřebuje na velkou. Už zase na nevhodném místě… pár dní nebyl, tak je to nálož. Nechápeme, že to nemohl odnést až do hotelu. Po návratu do hotelu se čachtáme v bazénu a pak jdeme moři. U moře jsme zase do západu slunce. Po cestě zpět si dáváme palačinky. Luky sám objednává s nutelou a banánem. Po večeři trocha učení a pak ještě v 9h skáčou kluci do bazénu. Je to parádní koupačka. Zase je zaháníme pozdě v noci. Vietnam neděle 23.2.
Naštěstí, jak chodíme pozdě spát, tak i pozdě vstáváme. Tedy u nás dospělých je to jasné, doháníme celoroční deficit, ale překvapuje Luky, spí jak zabity. Na plánu byl výlet na jih, ale hodně fouká a tak se bojíme, že lanovka v tomhle větru nejezdí. Tak volíme výlet do zoo a Safari. Je to až na severu ostrova.
Trochu nás překvapuje cena vstupného. Za dospělého 690,-, dítě o něco levněji, Bohouš se ale počítá jako dospělí… Ale když už jsme tady. Je vedro na padnutí, tady nefouká… Nejdřív plameňáci a pak kozí zoo, tak jsme nejdřív trochu zklamaní. Ale pak se to zlepšuje. Obdivujeme malá lvíčata, co umí sotva chodit. Pak velké lvy. Pak přicházejí na řadu velbloudi a nádherní papoušci. Luky chce za každou cenu papouška na ruku, tak s Bohouškem pózují jak manekýni. Mají tu od všech zvířat spoustu mláďat. Pak koukáme jak se krmí tygři. Na laně jim tam vzduchem dopravují kuřata, lvy lezou na strom jak veverky a pro maso si vyskočí. Jsou to nádherná a ohromná zvířata. Poté jdeme na Safari. Tady mají ze zvířat respekt. Jedeme zavřeným autobusem. Projíždíme mezi antilopami a zebrami různých druhů. Fakt ohromná stáda. Pak černí medvědi, co se nám prochází vedle autobusu. A lva vidíme jen tak podřimujícího u silnice, po které jedeme. A pštrosy a buvoly a nosorožci a nakonec žirafy. Všechna zvířata žijí pohromadě, tedy samozřejmě ne šelmy s ostatními, ale jinak tu zvířata mají ohromné výběhy, kde jich je spousty druhů pohromadě, jak ve skutečné Africe. Když vystupujeme z autobusu, jdeme do žirafí restaurace. Tady se totiž nekrmí jen lidi, ale i žirafy. Sedáme ke stolu a přímo od stolu krmíme žirafu mrkví a sebe špagetami. U žiraf trávíme určitě víc jak hodinu. Žirafa se nechá pohladit, až když ji člověk dá mrkev nebo banán. Žirafy jsou disciplinované, i když na talíř dosáhnou, nedovolí si z talíže nic vzít, i když je na talíři třeba salát… Blbneme tu dloho a kupujeme několik kelímků jídla pro žirafy. Žirafě dáváme mrkev z pusy. Polibek se žirafou. Je to náramná sranda. Pak ještě sloni, ale ty už krmit nejdeme, i když bychom mohli. Kontakt se zvířaty je v této zoo dovolen. Ve 4 h jedeme domů a to jsme si říkali, že návštěva zoo bude tak na 2 h. Cesta trvá asi 25 min. Pak bazén , moře , palačinky a k večeři ryba a krevety.

Vietnam 24.2. Pondělí Ráno jsme všichni vzhůru brzy. Přesto máme pomalý start. Vyrážíme po půl desáté směr jih a cílem je lanovka přes ostrovy nad mořem. Čeká nás přes 40 km na motorce. Jízda je hustá. Prakticky pořád jedeme rovně přes několik křižovatek. Odbočujeme asi jen 2 x. Ale přes to jsme z cesty dost nabití adrenalinem. Silniční pravidla tu neexistuji. Tedy, jezdí se vpravo, ale to taky ne vždy platí. Blinkry se zásadně nepoužívají, za to klakson pořád. Hlavně při předjíždění pomaleji jedoucího vozidla. Přejíždí se bez rozmyslu zleva i zprava a stejně tak odbočuje. Stačí, když člověk trochu zpomalí a někdy o sobě dá vědět klaksonem. Sice se stojí na červenou, většinou…., ale přesto když máte vy zelenou, a ostatní červenou, vám někdo zkříží cestu, protože uzná, že se do té křižovatky ještě vejde. Při odbočování vpravo se zásadně na červenou nestojí, i když jedou i ostatní pruhy. Nazvali jsme to „plynulé splývání“. Chcete-li odbočit na druhou stranu silnice, plynule začněte přejíždět do protisměru, nejlépe nejméně proti 20-ceti motorkám, třem autům, pěti chodcům a alespoň jednomu psovi… prostě jeďte plynule proti všem. Zásadně se nerozhlížejte a nepřibržďujte, ať vás ani nenapadne dávat přednost zprava a zastavit. Provoz musí být plynulý. Na silnici je třeba počítat s tím, že se musíte kdykoli vyhnout všem objektům uprostřed ulice - stojící osobě, ležícímu psovi, proti jedoucí osobě, prodavači lístků do loterie a dále spoustě bot - žabek a tenisek. Když jedete po dálnici, tak proti vám nic nemůže přeci jet, to je logické – až na to, že výjimky potvrzují pravidlo…. Na dálnici proti sobě potkáte pouze několik motorek naložených jak menší dodávka, zelináře, náklaďáky, chodce, psy a samozřejmě kropící vůz a popeláře. …Cesta byla jinak úplně pohodová a poklidná. Úspěšně jsme tak dojeli k lanovce. Nejdelší lanovce na světě nad ostrovy, měřicí skoro 8 km a stojící pouze na 6 sloupech. Na pevnině u stanice lanovky se staví asi Dubrovník nebo jiné chorvatské město včetně fontány a viaduktu. Nechápeme, a připadáme si jak Alenka v říši divů… ale když nemůžete jet do světa, tak holt svět postavíme u tady. Lanovka je super. Cena opět překvapuje… Zpáteční jízdenka za 300,- včetně vstupu do aquaparku za 400,-, tak to berme i s aquaparkem. Lanovka je hustá. Totálně mexalomanská moderní stavba. Kabinka pro 30 lidi, ale nikdo neřeší, kolik jich nastoupilo. Jede se nad zálivem se spoustou rybářských lodí. Jízda je rychlá, trvá asi jen 15 min. Po výstupu jsme totálně v úžasu. Tady je zase jiný svět - čisto, nádherné obchody a zeleň a šílený aquapark. Nejdříve jedeme autobusem k pláži. Tomu se říká šílenost. Lidi na lehátkách, houpacích sítích, koupající se v koupacích vestách a řádící na skákacím hradě na moři. Trávník všude zelený a vše jak z katalogu od Čedoku. Vše totálně uměle vytvořené, exotika za pětset i s romantikou za sto dohromady. šílený komercialismus, hromady lidí na malé uměle vytvořené pláži s palmami… Koupeme se. Děti řádí na skákacím hradě na moři a jsou celý nedočkavý na aquapark a tobogány. Po hodině jdeme od tud, rovnou na šílené tobogány. Vše je jak z jiného světa. Cele odpoledne až do 4 řadíme na tobogánech. Pak je postupně zavírají a tak si dáváme sprchu a jedeme zpět. Odjíždíme od lanovky po půl 6, takže domů to za světla asi nestihneme. Jízda jde dobře, i když je větší provoz a tak je o to šílenější. Utíká nám to rychle, po cestě stavíme v jednom obchodě s oblečením. Bobo si kupuje pantofle. Pak už hup na motorku a jedeme potmě k naší oblíbené restauraci. Dáváme si opět vynikající jídlo….

Vietnam úterý 25.2.
Dnes jsme všichni zase po ránu rozlámaní. Ráno jedeme na koupačku k moři. Zkoušíme najít vedlejší pláž. Ale je to tu naprd zase, je to cele zavřené, a ačkoli vede cesta až k nějakému hotýlku u pláže, tak končí železnými vraty a konec. Nejsme jediní, co hledají přístup na pláž. Je tu i paní, co říká, že tu byla loni a cesta se dala normálně projet, dnes je tam brána, plot a na pláž se nikdo nedostane. Asi tam zase staví nějaký hotel. Tak jedeme na naši Margo beach. Je trochu vítr a tak jsou houpavé vlny. Kluci staví velký hrad. V 13 h jedeme k hotelu. Koupačka v bazénu a k obědu ananas a meloun. Pak trochu učení a sušenky ke svačině. O půl 4 vyrážíme na motorkách do města. Je to tu naprd. Zastavujeme u mostu. Koukáme na rybářské lodě. Ale jinak tu nic není. Tak jedeme dál. Myška mi zastavuje přesně u obchodu s perlami. To je ale náhoda, musím holt nakupovat… . Kupuji nějaké stříbrné šperky. Dvoje náušnice a náhrdelník s perlou. Ačkoli normálně na nakupování šperků nejsem, tady si to užívám, obzvláště když mi radí můj manžel a tváří se, že mu nevadí, že utrácím. Pak jedeme dál k ulici s hotely, kde je velká pláž, o které jsme též přemýšleli, když jsme vybírali ubytování… Zde nám naštěstí dovolují projít přes hotel k pláži. Původně byla na plánu koupačka v moři… Je cca půl 6, ale nám se tu do moře moc nechce. Tak to jen okukujeme. Samá lehátka, bungalovy až k pláži a bary. Hromady lidí, hlava na hlavě… nic moc. Ještě, že bydlíme v naší klidné vesničce…. Dáváme si tu pizzu, jelikož kluci mají hlad. My si dáváme napůl polévku. Pak jedeme k hlavní ulici v naději, že najdeme nějakou ulici, kde prodávají trička a suvenýry, ale nic takového tu nemají. Jen samé turistické vyvařovny, bary a obchody s drogerií a jídlem. Nacházíme jeden obchod s oblečením. Tak si kluci kupují trička a dresy, ale jinak to oblečení stojí dost za prd, je to pro místní a ještě nevím pro které, divná móda….. A jedeme domů. Dáváme večeři u naší oblíbené restaurace a šup do hotýlku. Tady ještě ananasový shake a hup do postelí. Kluci jdou zas v 10 h

Vietnam středa 26.2.
Ráno klasika. Vstávaní, snídaně, rychlá koupačka v bazénu a jde se k moři. Už jsme vrátili motorky, jelikož jsme usoudili, že výletů jsme si užili dost, a je na čase se trochu vyčcachtat v moři…. Moře zase houpe, tak je to super. Chytli jsme krásné místečko ve stínu a je to pohoda. Po 13 h jdeme k domovu. Cestou si dáváme palačinky a ty trvají dlouho, jelikož je tu narváno, ale už jsme je klukům slíbili… Pak skáčeme do bazénu, jelikož cestou a čekáním na palačinky jsme se dost zahřáli.:-) . Dáváme melouna, ananasový shake atd… . Pak trocha učení. Čas dnes letí hrozné rychle. O půl páté jdeme zase k moři, ale slunce už je nízko nad obzorem. Skáčeme ve vlnách skoro hodinu. Kocháme se západem slunce. Pak jdeme potmě k hotelu… po cestě z pláže, jsme ochutnali místní knedlíky…. Paní vozí na motorce velký hrnec, jak na vyváření prádla, kdysi naše babičky… a vaří v něm velké kynuté knedlíky… dva druhy… jeden zelený na vrchu, sladký bez náplně a druhý celý bílý s párkem a vajíčkem uvnitř…. Prostě kynuté knedlíky. ….. doma sprcha a jde se na večeři. Kluci chtějí žraloka. Tak sedáme do restaurace. Ale byla to špatná volba. Mají tu chaos ve všem a jsou pomalý jak šneci, tak nakonec přináší první rybu a pak teprve pití a pak rýži. Kluci rybu ale nechtějí. Prý nechutná Přitom je moc dobra. Ale asi je odradil způsob servírování… čekali jsme, že přinesou celého žraloka na grilu a oni ho přinesli nakrájeného na kolečka a v nějaké hnědé omáčce s trávou….nám to chutná, ale nevypadá to na první pohled hezky…Tak si kluci dávají polévku… Pak už jen ananasové jusy a hup domů do postýlek. Tedy my ještě balíme věci, jelikož zítra už bohužel odlétáme z ostrova zpět do Hanoi.

Vietnam čtvrtek 27.2.
Ráno vstáváme v pohodě, i když trochu smutní, jelikož se nám od moře ani trochu nechce… a už vůbec né domů, kde lidi panikaří kvůli koronaviru, vykupují obchody a šílí… taky je klídek, nikde ani náznak nějaké pohromy… Na recepci nám řekli, že si pokoj můžeme nechat až do 13 h, kdy máme objednaný taxi na letiště. Tak jdeme ještě k moři, koupeme se do sytosti a řádíme ve vodě…. Bylo to tu opravdu super…
V půl dvanácté ale musíme zpět… dáváme jen ovocné koktejly, sprchu, balíme poslední věci a ve 13 h na nás čeká hotelový taxi….
V 15h nám to letí…
Na letišti vše v pohodě, kupujeme ještě nějaké kravinky … ale opět jsme zaváhali… měli tu krásné balení čajů, které jsme pak už nikde jinde neviděli …. Celou dobu si říkáme, že vše nakoupíme poslední den ve Vietnamu….
Jet je pohodový, tentokrát dostáváme i svačinu… oběd – bagetku… v 17h jsme v Hanoi a opět na nás čeká objednané taxi od hotelu.
Tentokrát bydlíme jinde než před týdnem a není to tu žádná sláva… recepční je totálně zmatený, hotel měl mít rodinné pokoje a místo toho dostáváme pokoje dva…. Všude okolo pěkně rušno… minule to byla klidná ulička bez provozu….
Vyrážíme do ruchu velkoměsta.. na večeři a trochu se porozhlédnout po okolí a obchodech…
Tenhle ruch velkoměsta máme rádi…. Procházíme ulice a díváme se do obchodů… kupujeme nějaké kravinky…

Vietnam pátek 28.2.
Ráno se budíme a jdeme na snídani… je to tu ale celé trochu zmatené, ale nevadí… hotel má snad ještě užší schodiště než ten předchozí a některé pokoje mají dost divoký vstup přímo ze schodiště.
Na plánu máme dnes museum samotného Ho Chi Mina a taky železniční trať, kde jsou restaurace přímo na kolejích…. Prý to není daleko, asi jen 1,5 km, tak se tam vydáváme pěšky… je to ale pěkná štreka…. Trochu kličkujeme ulicemi… dokonce jdeme ulicí okolo místní nemocnice… fakt zážitek… všude na ulici před nemocnicí sedí pacienti a asi jejich příbuzní, popíjejí čaj a kafe a jedí… smrad je tu všude až hrůza a před nemocnicí to je pěkný chaoz motorek, aut a lidí…. No fuj… poprvé jsem cíťa, jdu si do lékárny koupit roušku… za 100,-. Myška se mi směje, že jsem si ji vzala na 100 m dlouhou ulici… to je prý utrácení…
Vidíme i kolonu nazdobených aut… umřel asi nějaký významný státník… zavřeli celou ulici, auta ověnčená věnci a květinami, vojenský doprovod…. No atrakce….
Pak konečně přicházíme k nádraží, jdeme na záchodky, a kupujeme občerstvení v sámošce.. zjišťujeme, že k ulici s kavárničkami je to ještě kousek cesty… no dává nám to zabrat, jelikož je vedro…
Ulička resp koleje mezi domy je oficiálně zavřená – jsou tu cedule o zákazu vstupu… ale u vstupu stojí Vietnamka, že když si u ní v kavárně dáme kávu nebo pivo, můžeme jít dál po trati… máme to načasované… za 10 min jede vlak (a ten jezdí jen každé 2 hodiny)
Sedáme si, dáváme si ledové kafe, pivo a anasový a melounový džus… za chvíli šou začíná… paní složila židličky, přitiskla nás ke stěně a povídá, ať se nehýbeme…. Přijíždí vlak a je to hukot, moc nezpomaluje…. Projíždí těsně okolo nás… za chvíli je po srandě… tak si v klidu zase sedáme a dopíjíme nápoje….
Pak zpět k nádraží, kde si bereme taxi, aby nás odvezlo k Ho Chi Min muzeu… jedeme asi 20 min a paní taxikářka chce asi jen 40 kč… neuvěřitelné…
U muzea je ohromná betonová plocha určená pro vojenské přehlídky… za muzeem je malý chrám na jezírku, ve kterém jsou želvy… nuda a šeď… dáváme zmrzlinu a pití…
Pak jdeme zpět s tím, že si chytíme taxi, nebo to dojdeme zase pěšky, je to 1,5 km… cca na půl hodiny chůze…. Jenže, po cestě je spousty obchodů s tričkama, pizzerie, kde si dáváme oběd, suvenýry, obchody s batohy, klobouky atd. pořád dokola… nakonec těch 1,5 km jdeme asi 3 hodiny, neb nás ty obchody a nakupování celkem zabrzdili… Odnášíme věci domů, zase tolik jich nemáme… počítáme finance a zjišťujeme pro koho ještě nemáme dárek… no vlastně pro nikoho nic. Vše jen pro naše kluky. Tak ještě vyměňujeme peníze a jdeme nakupovat… nějaká trička, sošku, záložky do knížek… vlastně ale zjišťujeme, že nevíme co koupit, jelikož trička tu mají skoro jen pánská a suvenýry samé kýče…. Tak si kupujeme z recese alespoň látkové roušky, že bude doma sranda… to ještě netušíme, že za pár dní se nám doma budou hodit a budeme je nosit denodenně. Kéž bychom to věděli, tady krásné látkové roušky, kvalitní a pevné, všech barev a rozměrů stojí jen 40,-. Tak bychom jich koupili víc i pro kamarády a babičky… Pak poslední večeře… polévka, jak jinak a zabalit a spát… ráno musíme brzy vstát, neb v 9h máme objednaný taxi na letiště a v 11h nám to letí…
Vietnam 29.2.2020
Ráno pohodička… na letišti též, žádná panika… tak ještě kupujeme bonbóny a nějaké drobnosti, abychom utratili zbytek hotovosti, co nám zbyla….
Let je pohodový, dle zpráv z domova, to vypadá, že snad budeme muset letět v rouškách a doma nás budou kontrolovat po příletu doktoři a desinfikovat nás… opak je pravdou, ani v Moskvě ani v Praze, žádné kontroly teploty, obsluha na letištích bez roušek, jen letušky a stevarti mají v letadle roušky, ale chvílemi je sundávají, takže vlastně zbytečně….
Na letišti nás čeká kamarád Honza a tak jsme co by dup doma v postýlce… Pražského času v 21:30, tou dobou my máme ale už 3:30 ráno…

další cestopisy
Fotoalba
albumimgjW9OpTF4

Vietnam 02/2020

03.04.2020
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@