A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Vietnam - Průvodce

Na této stránce se dozvíte něco o složení obyvatelstva, národní povaze či současných problémech obyvatel Vietnamu. No a taky o dalších libůstkách, jako je sport či geomancie.

Složení obyvatelstva

Složení vietnamského obyvatelstva je do značné míry ovlivněno historickými událostmi. Invaze do Čamského království a posléze do Khmérské říše způsobila, že Čamové a Khmérové patří mezi nejpočetnější národnostní menšiny. V deltě řeky Mekong žije dnes na 1 000 000 Khmérů. V pobřežní oblasti táhnoucí se od města Da Nang na severu bývalého Jižního Vietnamu až po Phan Rang nedaleko Da Latu žije pro změnu 1 000 000 Čamů.

Další skupinky národnostních menšin přišly na sever Vietnamu z Tibetu a Číny. Usadily se povětšinou v horách, které Vietnamci z nížin považovali za bezcenné, protože se jim zdály nevhodné pro pěstování plodin. Etničtí Číňané dnes žijí většinou ve velkých městech a věnují se obchodu.

Mnoho horských kmenů, které obývají výše položené regiony, vedou polokočovný život a pěstují plodiny na tzv. suchých polích. Ta si sami vytvářejí kácením a vypalováním lesního porostu na horských svazích.

Vláda se kmeny snažila přimět k pěstování plodin v níže položených oblastech, ale ty se z hor nechtějí odstěhovat. Léta byly zvyklé na svůj nezávislý způsob života, a tak se není čemu divit, že se odsunu brání. I tak už ale ztratily mnoho ze své výlučnosti. Jejich životy jsou ovlivňovány okolním světem a jeho vymoženostmi, včetně turistů. Přestože je ve Vietnamu úředním jazykem vietnamština, většina horalů dodnes mluví jen svým kmenovým jazykem.

Bahnarové

Jde o kmen, jehož příslušníci uctívají stromy. Řídí se svým vlastním kalendářem, ve kterém je 10 měsíců vyhrazeno obdělávání půdy a další dva měsíce se oddávají společenským povinnostem, jakou jsou svatby, obřady a svátky.

Dzao

Příslušníci kmene Dzao žijí u čínských a laoských hranic a vykonávají složité obřady k uctívání duchů svých předků, jejichž součástí jsou zvířecí oběti.

Hmongové

Patří mezi nejpočetnější národnostní menšiny a dnes jich na území Vietnamu (převážně na severu) žije přes půl milionu. Setkáte se s nimi v horském městečku Sapa a jeho okolí. Hmongové jsou známí pěstitelé opia a nejrůznějších léčivých bylin. Chovají také množství domácích zvířat. Hmongové se rozdělují ještě na několik podskupin, které poznáte podle odlišného oděvu.

Džarajové

Kmen žije v oblasti středovietnamské vysočiny. Mezi zajímavé zvyklosti kmene patří nabídky k sňatku. Jsou to zpravidla ženy, které navrhují džarajským mužům sňatek, a to prostřednictvím dohazovače, který je pověřen potenciálnímu ženichovi předat měděný náramek.

Nungové

Jejich počet se odhaduje na ¾ milionu a žijí poblíž hranic s Čínou. Ve většině osad dodnes působí medicinman, který pomáhá vesničanům zahánět zlé duchy a vyléčit nemocné.

Sedangové

Sedangové patří mezi unikátní kmeny žijící v oblastech středního Vietnamu. Členové kmenu nepoužívají příjmení a zakládají si na rovnoprávnosti obojího pohlaví. Sedangové dodnes dodržují prastaré zvyky, jako je rození dětí na okraji pralesa, sdílení majetku se zesnulým a zanedbávání hrobů.

Národní povaha

Vietnamci obecně jsou velmi pracovití lidé, kteří razí heslo „kdo pozdě vstává (rozuměj déle jak v 5:00), musí být zaručeně nemocný“.

Tradiční životní styl se odvíjí kolem rodiny, víry a zemědělství. Jelikož odedávna žijí celé generace rodinných příslušníků obvykle pod jednou střechou, je pro ně velmi těžké pochopit, že existuje něco jako osobní prostor. Není tedy výjimkou, že si třeba v lůžkových vlacích sednou bez zaváhání na lůžko, na kterém vy zrovna ležíte a čtou si noviny, nebo si jen tak povídají s ostatními náhodnými vietnamskými cestujícími, kteří se odnikud nahrnou k vám do kupé a obsadí všechna volná místa na ostatních postelích.

Ženy mají ve Vietnamu, tak jako v ostatních asijských zemích, nulové rozhodování (platí zvláště na venkově) a často jsou to právě ony, kdo vykonává těžkou fyzickou práci. Hlavně ve velkých městech se však v současnosti situace velmi rychle mění.
Venkov se také potýká s velkou mírou negramotnosti. Děti často nemají ani základní vzdělání a neumí číst ani psát. Většinou pomáhají rodičům na polích, nebo chodí prodávat na trhy a do školy buď nechodí vůbec, nebo jen velmi nárazově.

*“Ztratit svou tvář“ nebo naopak „mít dobrou tvář“*

Mít tzv. dobrou tvář je ve Vietnamu nesmírně důležité. Je pro místní obyvatele synonymem prestiže a její uchování je tak zásadní, že udržení dobré tváře mnohdy přivede rodiny až na pokraj krachu – takovým příkladem mohou být třeba svatby, kdy se od rodiny, která pořádá svatební hostinu, očekává, že zapomene na rodinný rozpočet a vystrojí hostinu, o které si budou povídat místní ještě hodně dlouho. Pokud hostinu pořádá opravdu chudá rodina, může se ze svatby vzpamatovávat ještě několik let. I přesto se bez sebemenšího zaváhání zadluží.

Ztratit svou tvář však může i turista. Pokud například při jednání s Vietnamci začne být netrpělivý nebo dokonce rozčílený, pro Vietnamce tímto okamžikem přišel o veškerou důstojnost a prestiž a další šance na vyřešení problému jsou nenávratně pryč. Více o „tvářích“ i v sekci „Smlouvání“.

Problémy současnosti a jak vidí nás, bělochy

V současné době Vietnam zažívá období velkého stěhování, kdy se lidé z venkova hromadně přesouvají do vietnamských velkoměst za vidinou lepšího života. Tak jako víceméně všude jinde, i tady končí nezanedbatelné procento neúspěšných žen i mladých chlapců v rukách pasáků, kteří je následně nutí k prostituci. Většina z nich nemá odvahu (a někdy ani chuť) se vrátit zpátky k rodině na venkov, a tak se takovému tlaku raději podvolí. Někteří se nechají zlákat i k vycestování z Vietnamu a končí většinou za hranicemi v erotických klubech v Phnompenhu v Kambodži. Někdy se tak děje i s vědomím rodiny, která některé z dětí pasákům v podstatě prodá, aby sama přežila.

Tak jako my, běloši, chceme být každé léto za každou cenu opálení, aby naše kůže získala bronzový nádech, tak ostatní – snědí – obyvatelé této planety by chtěli mít tak krásně bílou kůži jako např. Evropané. Krátce po příjezdu do Vietnamu se jim tedy budete zaručeně líbit. Především Vietnamky dělají všechno možné, aby se jejich kůže sluneční paprsky pokud možno vůbec nedotkly. Potkáte tedy zástupy žen s elegantními slunečníčky (ty méně parádivé používají obyčejný deštník), v košilích s dlouhými rukávy, nebo v hedvábných rukavicích dlouhých až po loket. Na venkově má pak každý na hlavě bambusový špičatý klobouk (který se dá mimochodem sehnat i v zaručeně nepromokavé úpravě – je svrchu potažen igelitem nebo nalakován). Pokud se tedy někde budete obdivovat jejich hnědé barvě kůže, myslete na to, že je tím můžete do hloubi duše urazit.

Další vietnamské libůstky

Vietnamci jsou také nadšení sportovci. Národním sportem je badminton, který Vietnamci hrají naprosto všude. Velké oblibě se těší i tenis, stolní tenis a volejbal. Vyšší vrstva začíná „bojovat“ s golfem, aby se tak mohla vlichotit do přízně svým zahraničním obchodním partnerům. Co se týká pasivního sportování, zcela jednoznačně vévodí televizním kanálům fotbal. Fanoušci se neomezují jen na asijskou ligu, ale orientují se i v týmech a soutěžích ze Západu. Jejich znalosti jsou kolikrát hlubší než znalosti leckterého našeho fotbalového nadšence. Když uslyší, že jste z Česka, vysypou z rukávu jména českých hráčů a týmu, za které momentálně kopou. Přesně vědí, kdy a komu dal kdo gól, a jak si ten který fotbalista stojí v žebříčku nejúspěšnějších fotbalistů světa.

Pokud chcete Vietnamce potěšit, přivezte s sebou do Vietnamu kapsu plnou fotbalových kartiček se jmény a obrázky hráčů.

Jednou z dalších tradic je geomancie. Jde o metodu, kterou zkušení geomanti určují polohu hrobek, pagod i domů. Zejména poloze hrobek se věnuje velká pozornost, protože špatné postavení hrobu může mít za následek problémy s nespokojenými a neklidnými duchy zemřelých. Tatáž zásada platí i pro polohy domácích oltářů. Se spokojenými duchy souvisí i tzv. uctívání předků, které se ve Vietnamu objevilo dlouho před buddhismem a konfucianismem. Uctívání předků vychází z toho, že duše po smrti žije dál a stává se ochráncem svých potomků. Proto je považováno za ostudné, ale i nebezpečné, aby se na ně duch nějakým způsobem rozhněval. Vietnamci uctívají předky pravidelně, zvláště pak v den výročí jejich úmrtí. Pokud předky prosí o pomoc, modlí se k nim a přinášejí jim tzv. obětiny. Každý potomek má navíc část pozemku vyhrazenou právě pro své předky a veškeré výnosy z půdy pak putují na podporu zesnulých.

Na venkově (nahrál: admin)
Na venkově
Pouliční prodavačka (nahrál: admin)
Pouliční prodavačka
svatba (nahrál: admin)
svatba
Svatba (nahrál: admin)
Svatba
Tradiční dýmka (nahrál: admin)
Tradiční dýmka
Venkovská škola (nahrál: admin)
Venkovská škola
Venkovská škola (nahrál: admin)
Venkovská škola
Tradiční výroba tyčinek (nahrál: admin)
Tradiční výroba tyčinek

Poslední editace textu: 9.6.2011 13:11
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA

  • cestovatelé 82
  • cestopisy 11
  • fotoalba 44
  • diskuze 54
  • hotely 786