A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Vietnam - Průvodce

Historie Vietnamu je historií válečných konfliktů. Podobně jako v ostatních asijských zemích i zde hrála roli také komplikovaná interakce se západem a v neposlední řadě komunistický režim.

Dějiny Vietnamu jsou spojeny s mnoha válečnými konflikty. Vietnam si prošel tisíciletou čínskou nadvládou, bojoval s Rudými Khméry, Čamy, Mongoly. Nejznámější jsou však jeho konflikty se Západem. Vietnam byl dlouhá léta pod francouzskou nadvládou, ze které se dokázal vymanit až v druhé polovině dvacátého století.

V průběhu koloniální vlády se v zemi vytvořila různá antikolonialistická hnutí, přičemž nejúspěšnějšími byli komunisté. V té době se začal rodit Ho Či Minův kult, který přetrval až dodnes.

Ho Či Min, kterému obdivovatelé říkají „Strýček Ho“, žil dlouhá léta mimo Vietnam. Pohyboval se především v Severní Americe, Evropě a Africe a nakonec zakotvil v Paříži, kde se naučil cizím jazykům (hovořil anglicky, francouzsky, německy a poradil si i s mandarínskou čínštinou). Ho Či Min byl zakládajícím členem Komunistické strany Francie a zakladatelem Komunistické strany Vietnamu. Po třiceti letech pobytu „venku“ se v roce 1941 vrátil zpět do Vietnamu (bylo mu 51 let) a začal spoluzakládat Viet Minh, jehož cílem bylo osvobození Vietnamu od francouzské nadvlády a japonských okupačních jednotek. V průběhu následujících let vedl partyzánskou válku proti francouzským vojenským jednotkám, až dokázal s Viet Minhem v roce 1954 nad Francouzi zvítězit v bitvě u Dien Bien Phu. Pro obyvatele Vietnamu, kteří celá léta toužili po nezávislosti, se stal národním hrdinou a v čele Severního Vietnamu setrval až do své smrti v roce 1969.

Po ukončení francouzské kolonizace zůstal Vietnam rozdělen na Severní „komunistický“ Vietnam a Jižní „svobodný“ Vietnam. Během 300 dnů, kdy byla hranice mezi Severním a Jižním Vietnamem otevřena, uteklo do Jižního Vietnamu téměř 1 000 000 odpůrců komunismu (především katolíků). Jižnímu Vietnamu vládl zarytý nepřítel komunismu Ngo Dinh Diem, u kterého se později začaly projevovat prvky tyranie vůči obyvatelstvu a v 60. letech dvacátého století byl za podpory Spojených států svržen a následně zabit během vojenského převratu. Ještě předtím však na severu vzniká Národní osvobozenecká garda, která vešla ve známost jako Vietkong (zkratka pro vietnamského komunistu), která chtěla Jižní Vietnam „osvobodit“ od Diema. Tím začala známá válka Severního Vietnamu proti Jižnímu, do které se vložili Američané, aby zabránili komunistické expanzi.

Rozhodujícím okamžikem pro začátek bombardování Severního Vietnamu americkou armádou byl útok na americké torpédoborce v severovietnamských vodách v roce 1964 (tzv. incident v Tonkinském zálivu).

Úporné boje pokračovaly až do roku 1973, kdy byla v Paříži podepsána mírová dohoda. Poté se všichni američtí vojáci stáhli z Vietnamu, ale válka pokračovala dál, jen bez jejich účasti. K formálnímu sjednocení Severního a Jižního Vietnamu došlo až v roce 1976. Rozběhla se rozsáhlá represivní opatření a statisíce lidí spojených s minulým režimem bylo odesláno do převýchovných táborů.

V roce 1978 byla zahájena antikapitalistická kampaň a začalo znárodňování soukromých pozemků a podniků. Většina obětí znárodňování pocházela z řad Číňanů. Ve stejné době se začaly opakovat útoky na vietnamské hranice ze strany Rudých Khmérů z Kambodži. Vietnam proto podnikl invazi do Kambodži a o rok později byla vláda Rudých Khmérů svržena. Toho se chopila Čína a jako odvetu za útok na Kambodžu pronikla do Severního Vietnamu, ale po krátké několikadenní válce se stáhla zpět. Když pak v roce 1989 stáhl Vietnam své vojenské jednotky z Kambodži, zavládl konečně v zemi poprvé po dlouhých desetiletích mír.

Válka severu proti jihu však nemá oběti jen mezi padlými. Velkými útrapami si prošli také potomci smíšených svazků Vietnamek a Američanů. Zatímco za války bylo všechno relativně v pořádku, tak poté, co se Američané z vietnamského území stáhli, byly jejich jejich manželky i milenky s dětmi ponechány napospas společnosti, která takovéto míšení ras neměla v lásce. Napůl Američani a napůl Vietnamci se tak velmi často stávali terčem posměšků a pronásledování. Někdy byli dokonce vyhnáni ze svých domovů a byl jim zamezen přístup ke vzdělání. Koncem 80. let pak byl těmto míšencům umožněn poklidný odchod na Západ. Mnoho Vietnamců toužících po emigraci se tak chopilo své šance a míšence narychlo adoptovali, aby je pak na Západě zase opustili.

* Pokud se o válku Severního Vietnamu s Jižním Vietnamem zajímáte hlouběji, doporučuji následující výběr z filmů a literatury, která se touto tématikou zabývá: Knihy: Vietnamský válečný deník (Chris Bishop)
Volání polnice (Dave Richard Palmer)
Tichý Američan (Graham Greene)
Dějiny vietnamské války – Tragédie v Asii a konec amerického snu ( Marc Frey)
Americká pěchota ve Vietnamu 1965-1973 (Rottman Gordon)
Filmy: Apokalypsa (Francis Ford Coppola)
Četa (Oliver Stone)
Lovec jelenů (Michael Cimino)
Narozen 4. července (Oliver Stone)
Nebe a země (Oliver Stone)
Tichý Američan (Phillip Noyce)
*

V posledních letech o sobě dal Vietnam vědět hlavně v souvislosti s onemocněním SARS a  ptačí chřipkou. Následně zaznamenal velký úbytek turistického ruchu, který se dotkl téměř každé vrstvy obyvatel. Vietnamské zdravotnictví se však s epidemiemi vypořádalo velmi dobře, a tak se dnes zase země (zaslouženě) vrací na vrchol popularity.

Co se týká životního prostředí, Vietnam zatím neutrpěl výraznější škody následkem průmyslového znečištění, ale to zejména proto, že vietnamský průmysl nepatří mezi nejrozvinutější. Vše se však v posledních letech (k nelibosti ekologů) začíná měnit.

Mnohem výraznějšího poškození vietnamské přírody se dopustily americké vojenské jednotky během vietnamské války. Číselné vyjádření toho systematického ničení je šokující – na 16% celkové rozlohy Vietnamu aplikovaly 72 000 000 litrů širokospektrálních herbicidů. Použité herbicidy se vžily do paměti pod názvy Agent Orange, Agent White a Agent Blue podle barvy kanystrů, ve kterých byly do Vietnamu dopravovány. Použitím těchto chemických zbraní se snažila americká vojska zbavit Vietkong přirozené ochrany (lesů a veškeré vegetace).

Další metodou vedoucí k odlesnění bylo nasazení velkých buldozerů, které měly rozrýt spodní patro pralesů. Se zemí však bylo srovnáno nejen velké procento pralesů, ale i obdělávaná půda a vesnice, které se nacházely v inkriminovaném okolí. Velké plochy čajovníků (které byly hořlavé) zničily dávky napalmu. Po válce vláda vydala údaj, dle kterého došlo ke zničení 20 000 km čtverečních plochy pralesa a zemědělské půdy. Některé oblasti se za čas vzpamatovaly samy, některým pomohla výsadba nových lesních porostů.

Poslední editace textu: 9.6.2011 13:11
Další informace

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA

  • cestovatelé 82
  • cestopisy 11
  • fotoalba 44
  • diskuze 55
  • hotely 786